Konečně!
Konečně jsem po těch nekonečných dnech strávených v nemocnici doma. Původně jsem se měla vrátit domů už včera, ale měla jsem ještě hodně vyšetření. Byla jsem původně dost naštvaná, z pokoje mi propustili obě děvčata se kterýma jsem se skamarádila. A s přibývajícím počtem propuštěných pacientů bylo nemocniční oddělení čím dál více depresivní. Teď už je mi to ale jedno, hlavně, že jsem doma! Testy mám všechny hotové a mám nasazenou léčbu. Nyní už by se můj stav měl jenom zlepšovat. Nevím ani, kdy jsem byla naposledy tak šťastná. Mám chuť radostí skákat po pokoji a obejmout všechno co máme doma :D. Nemáte tušení, jak jsem se těšila na svojí postel, na sprchu, počítač a v neposlední řadě také ledničku :D. Na všechny moje zvířata co mám doma. Je zvláštní, jak člověku začnou chybět i úplně obyčejné domácí věci...Jsem ještě trochu roztěkaná, ale zároveň hrozně unavená. Poslední dva dny pobytu jsem už nemohla pořádně spát a jíst. Jsem ráda, že už je to zamnou.
První dva dny jsem byla na pokoji s dívenkou jménem Verča. Když jsem přijela a ona spala na nemocniční posteli, netušila jsem, že v ní objevím prakticky své dvojče. Hned poté, co jsme si spolu začaly povídat mi bylo jasné, že si budeme rozumět. A když z ní vypadlo, že ráda hraje hry a dokonce dělá také komixy, nemohla jsem tomu uvěřit. Pokoj byl bez ní pak už dost smutný a prázdný...smály jsem se spolu totiž až do ranních hodin :D. Slíbily jsme si ale, že spolu zůstaneme v kontaktu a někdy třeba zajdeme ven. Tímto ti chci MRS.Cloe poděkovat za zpříjemnění prvních dvou dnů v nemocnici. Díky tobě jsem měla alespoň na chvilku pocit, že to v nemocnici nemusí být zase tolik hrozné. Myslím, že někteří z Vás jí možná budou znát. Zde je její blog.
To by bylo takové shrnutí. Komix se tu objeví až zítra, protože dnes už si chci odpočinout a radovat se z toho, že jsem doma.