K tomuto dílu si můžete pustit hudbu pro lepší atmosféru. Já osobně Vám doporučuji tuto píseň - www.youtube.com/w/...
4.díl - Zmatek, zmatek a další zmatek
"Becky, zlato vstávej." Slyšela jsem něčí hlas z dálky. Po dlouhém přemáhání jsem otevřela oči a spatřila mojí mámu sedící na mé posteli. Byla jsem hodně rozespalá, ale i tak mi došlo, že něco není v pořádku. Ještě včera na mě přece křičela a dostala jsem zaracha, tak proč jsem dneska "zlatíčko" ? Pomalu jsem se posadila na postel a čekala, co na mě zase vybalí.
Máma: jak jsi se vyspala?
Becky: hele mami, nehraj to na mě. Ještě včera jsi na mě byla dost zlá a ani jsi mě nevyslechla, tak mi řekni co potřebuješ?
Máma: dnes budu výjimečně předstírat, že na mě moje dcera nebyla hned po ránu drzá. Chtěla bych se ti omluvit za včerejšek. Možná jsem to trochu přehnala...
Becky: hm...
Máma: to samozřejmě neznamená, že tvůj zákaz vycházek končí.
Becky: ale!
Máma: žádné ale. Mám pro tebe takovou zprávu a předem tě upozorňuji, že odporovat můžeš jak chceš, ale už to nezměníš.
Becky: co?Co se děje?
Máma: určitě chápeš, že jsem žena a mám své potřeby. Prostě jsem si našla přítele. Je to už delší doba, ale to teď nebudeme řešit. Jde o to, že sem přijíždí jeho syn z bývalého manželství a vzhledem k tomu, že má pouze garsonku, dohodli jsme se, že se sem na nějaký čas jeho syn nastěhuje. Můj přítel totiž odjíždí na služební cestu a jeho syn potřebuje dozor.
Becky: cože?! Zbláznili jste se? Tohle je náš dům a já bych měla rozhodovat s tebou! A já nebudu dělat chůvu nějakému malému děcku, jenom protože se jeho otec o něj není schopný postarat!
Máma: tak za prvé, jeho syn není malé děcko je mu 16. Tudíž je v pubertě a potřebuje jen zmírňovat. A nemluv takhle o mém příteli. Ostatně to bude možná brzy tvůj náhradní otec.
Becky: co? To..to nejde! Nemůžeš si vzít cizího chlapa a ani mi ho nepředstavit!
Máma: neboj, na všechno bude ještě čas. Tak já jdu do práce. A večer už s sebou přivezu toho našeho nájemníka!
Zasmála se jako malá holka a odešla z mého pokoje.
Já jsem jen nechápavě zůstala sedět na posteli a nebyla schopná ničeho...
Co si o sobě proboha myslí? Všechno to na mě takhle vybalit?! Nový přítel, dokonce si ho chce vzít! A ještě k tomu má syna. Nějakou 16cku které budu dělat chůvu. Já tu nebudu bydlet s cizím chlapem a už vůbec né s jeho synem! Tohle přece nejde, já jsem zvyklá na svůj klid. A nechci tu žádného chlapa abych se musela strachovat, kdy mi omylem vleze do koupelny, nebo tak. V hlavě se mi honilo miliony věcí a nevěděla jsem co dělat. Dokonce ten kluk přijede už dnes večer. To má ale přijít Sam. Budu to muset odřeknout..super. Místo užívaní si se Samem budu otráveně sedět doma s mojí příšernou matkou a tím 16letým smradem! No je fakt, že já jsem pouze o rok starší, ale kluci sou pořát jako děti. A co chudák Sam? Nemůžu mu přeci říct, že tu budu bydlet s klukem. Určitě by žárlil i když nemá důvod. Ach jo..co mám dělat? Naštvaně jsem si povzdechla a šla ke skříni. Vyndala jsem si moje nové růžové kalhoty a zase nějaké počmárané tričko. Převlékla jsem se, učesala.
Zapnula jsem počítač a připojila se na Skype. Doufám, že bude Sam online, chci se s ním domluvit, že bychom mohli jít ven teď. Máma stejně není doma a tím pádem se nedozví, jestli jsem šla ven. Pomyslela jsem si a začala se usmívat. Jenže úsměv mi zmrznul. Sam nebyl online. Co teď budu dělat? Zvednula jsem se ze země a přešla k oknu. Venku zase pršelo a to mi tedy na náladě vážně nepřidalo. Jenže pak mě napadlo, že by Sam mohl být někde venku. Popadla jsem tedy deštník a vydala se ven.
Až venku jsem si ale uvědomila, že vlastně nevím kde by mohl být. Vydala jsem se proto k parku, kde jsme se několikrát sešli. Park byl ale prázdný. Došla jsem tedy na jeho konec směrem ke škole. Zastavila jsem se, protože jsem uslyšela smích. Popošla jsem dále a uviděla Sama. Společně s nějakým klukem skákali v kalužích. Musela jsem se usmát. Chovali se přesně jako děti. Jenže pak můj zrak padnul na smějící se dívku. Která byla můj přesný opak. Úplně jsem ztuhnula. Sam se na ní otočil a cáknul na ní vodu z kaluže, na to se ona jen zasmála začali se všichni společně pošťuchovat. Do očí se mi nahrnuly slzy. Nevím proč, ale dostala jsem pocit, že asi nejsem jediná dívka v jeho životě. Otočila jsem se na podpatku a rozeběhnula se zpět domů.
Doběhnula jsem domů. Po tvářích už se mi valily slzy. Položila jsem deštník a utíkala do pokoje. Otevřela balkón a zastavila se. Přes slzy jsem skoro neviděla. Utřela jsem si tedy trochu oči a zjistila, že přestalo pršet a začalo svítit krásně slunce. Ale mě moc hezky nebylo. I když slunce jemně hřálo, mě byla zima. Objala jsem se rukama a dala se znovu do breku. Určitě má více holek než mě. Určitě jim všem zamotal hlavu, jako mě. Říkala jsem si. Ale co když to byla jen kamarádka a já zbytečně přeháním? Pomyslela jsem si, ale moc mi to nepomohlo. Pak jsem uslyšela křupání větví. Podívala jsem se dolů a spatřila Sama. Úplně jsem ztuhnula. Viděl mě snad v tom parku? Teď si určitě myslí, že ho šmíruji nebo tak.
Polekaně jsem se otočila a chtěla utéct. Jenže Sam už vylezl nahoru a chytnul mě kolem ramen. S brekem jsem se mu vyškubnula.
Sam: Becky...
Becky: nech mě být. Jdi pryč!
Sam: co blbneš? Co se stalo?
Becky: nic, já sem úplně v pohodě. Jdi si za jinýma holkama!
Sam: ty jsi blázínek! Za jakýma prosím tě? Vždyť já mám rád jenom tebe! A jestli myslíš Kate, tak to je holka mého kamaráda, co tam také byl. Přece jsi si nemyslela...
Celá ubrečená jsem se na něj otočila. Sam mě k sobě přimáčknul a já jsem se znovu rozbrečela.
Becky: promiň...jsem pitomá...
Sam: ne nejsi. jsi jenom člověk a je hezké, že na mě žárlíš.
Zasmál se a utřel mi slzy.
Řekla jsem mu, že dnes večer nemám čas a tak, že jsem doufala, že by jsme spolu mohli strávit alespoň odpoledne. Sam souhlasil a tak jsme se vydali na naší zahradu, kde jsme se posadili ke stromu. Byla jsem hrozně ráda, že má Sam rád jen mě, ale i tak budu opatrná.
Sam: nad čím přemýšlíš?
Vyrušil mě Sam.
Becky: ale nad ničím...
Usmála jsem se na něj a přitisknula se blíže k němu, ale na opatrnost budu mít času ještě dost. Ted jen zavřu oči a budu si užívat jeho společnost a teplo slunce, protože večer mě čeká teror.
Pokračování příště...
*UPOZORNĚNÍ - fotky jsou podepsané jako TerezQááá z důvodu, že když jsem tento komix začala už tak před 2ma lety a tehdy jsem byla ještě šílená puberťačka :D Takže to prostě přehlížejte, děkuji :)
Tak co? Libí se Vám zatím komix?