K tomuto dílu si můžete pustit hudbu pro lepší atmosféru. Já osobně Vám doporučuji tuto píseň - www.youtube.com/w/...
1.díl- Né každý den je posvícením
Můj den začíná jako snad každého z nás. A to vytrhnutím z říše snů příšerným zvukem budíku. Zamračila jsem se a neochotně otevřela oči. Podívala se na mobil a zkontrolovala jestli je opravdu 6:15. Moje naděje pohasla, opravdu bylo tolik hodin. Položila jsem mobil zpět na postel a posadila se. Pomalu jsem se rozkoukala a zvedla se z postele. Narovnala jsem si své tričko na spaní a vydala se dolů do kuchyně.
V kuchyni už stála moje někdy až moc aktivní máma. Na talíř mi dala neuvěřitelnou rychlostí omeletu a položila jí na stul.
Becky: ehm...dobrý ráno..
Pípla jsem, upravila si trochu vlasy a posadila se ke stolu. Máma se na mě jen usmála a přisedla si.
Máma: zlato..vím, že je to narychlo, ale za chvilku odjíždím na služební cestu. Chtěla říci dříve, ale nějak jsem neměla čas. Jsi už skoro dospělá a tak věřím, že to tu zase jako vždy zvládneš. Pravidla znáš, takže...
Vychrlila ze sebe až jsem chvílemi nechápala. Takhle rychle mluvit na rozespalého člověka chce odvahu.
Raději jsem to neřešila.
Becky: buď v klidu mami, všechno to tu zvládnu a nepodpálím barák.
Odpověděla jsem jí s úsměvem. I když jsem se ve skutečnosti usmívala představě prázdného bytu a všech těch možností.
Máma: dobře zlato, po snídani hned odjíždím.
Becky: fajn, půjdu se připravit do školy a pak se s tebou rozloučím.
Řekla jsem jí a dojedla zbytek omelety. Zvedla jsem se od stolu, dala talíř do dřezu a vyběhnula po schodech do pokoje. Otevřela jsem skříň a vyndala jsem si oblečení.
Zase jsem seběhnula dolu, ale tentokrát jsem zamířila přes kuchyň do koupelny. Převléknula jsem se a dala se do ranní hygieny. Takže jsem se namalovala, učesala si vlasy a vyčistila si zuby. Ještě jsem u zrcadla vychytala menší detaily a hodila si školní tašku na záda.
V kuchyni to vypadalo opravdu komicky. Máma lítala od jednoho kufru ke druhému a u toho ještě uklízela. "Pane bože!" Pomyslela jsem si a dále jí s úsměvem sledovala. Konečně si mě všimnula. Obě jsem se zasmály a já jí šla obejmout.
Máma: tak se měj a nezlob...zavolám ti, pá.
Becky:jo jasný, pá.
Naposledy jsem se na ní usmála a vyšla před dům.
Venku už na mě čekala Paige. Ruce měla trochu naštvaně zkřížené na prsou.
Paige: Ahoj, no to je dost.
Řekla a konečně se usmála.
Becky: Ahojky, promiň, ale máma odjíždí a tak jsme se loučily.
Paige: aha, jo v pohodě, ale už pojď ať nepřídeme pozdě.
Musela jsem se v duchu smát. Byla něco kolem 7:30 a ona takhle plaší. No jo, to by nebyla Paige.
Jako každé ráno jsme to vzaly ke škole přes park, byla to nejlepší zkratka od mého domu. Šly jsme v klidu parkem, zabrané do nějaké konverzace, ale zastavily jsme se u jedné lavičky. Spatřily jsme totiž nějakého kluka. Podíval se na nás a usmál se. Obě dvě jsem na něj zaraženě zíraly.
Zvednul se a s úsměvem šel k nám. Paige si zkřížila ruce na prsou a docela nepříjemně si ho prohlížela. Nechápavě jsem se dívala střídavě na něj a na Paige.
On: Ahoj holky...
Řekl trochu nejistě. Nechápavě jsem se na něj usmála. Nikdy jsem ho tu neviděla, ale Paige vypadala, že ho zná a asi ho nemá moc v lásce.
Becky: ehm..ahoj.
Odpověděla jsem a čekala co řekne Paige. Ona ale dále mlčela
On: hele Paige...hned se nečerti.
Podíval se s zvláštním pohledem na Paige a hned se zase podíval na mě.
On: já sem Samuel, ale můžeš mi řikat Same.
Becky: jo, no já sem Becky.
Slušně jsem se mu představila a hlavou mi vrtalo, co proti němu Paige má. Působí na mě celkem mile.
Zasněně jsem se na něj podívala, až teď jsem si uvědomila jak je hezký.
Sam: vadilo by vám, kdybych vás doprovodil ke škole?
Vůbec jsem nepřemýšlela a skoro vykřikla, že ano. Paige mi věnovala vražedný pohled, ale já jí nevnímala. Sam se na mě zase krásně usmál a vydal se s námi ke škole.
Po cestě jsem si s ním příjemně popovídala. Paige byla celou cestu zamračená a koukala do země. Bylo mi jasné, že jsem jí asi naštvala. Před školou se s námi rozloučil a než jsem se ho stačila zeptat, jestli ho ještě uvidím odcházel pryč. A křičet se mi na něj nechtělo. Hlavně kvůli naší školní miss, která se kousek od nás cukrovala se svým klukem. Paige se konečně přestala mračit a já jí zatáhnula kousek zpět.
Becky: co to do tebe vjelo?
Zeptala jsem se jí nechápavě.
Paige: ty neznáš Samuela! Je to idiot! Díky bohu, že vypadnul z naší školy. Stejně v ní skoro pořád nebyl, takže je to jedno, ale když už se objevil, tak bylo pěkný dusno. Baví se s těma nejhoršíma lidma v Chicagu! Dokonce se říká, že jede v drogách!
Tohle mi vyrazilo dech...on? A brát drogy? Viděla jsem hodně feťáků a on mi mezi nějak nezapadá. Prostě jsem tomu nechtěla a hlavně nemohla uvěřit. Úplně mě očaroval.
Když jsme přišly zpět před školu bylo tam prázdno. Paige se na mě polekaně podívala a rychle vytáhnula mobil z kapsy. Bylo skoro 8:15! Obě jsme se rozeběhnuly do školy. Udýchaně jsme vrazily do třídy a tam nás čekala naše příšerná učitelka na Dějepis. Byla známa tím, že každého dokázala bleskurychle potopit.
Učitelka: ale ale, to jsme rádi, že jste se uráčily přijít slečny!
Řekla a celá třída se začala buď smát, nebo si něco šeptat.
Učitelka: tak jaké máte omluvy, že jste přišly obě DVĚ pozdě?! No čekám slečno Polterová a slečno Holmesová...
Paige si zakryla pusu aby snad nevykřikla, ale já jsem se soustředila na něco jiného.
Becky: paní učitelko, já jsem Holmsová a né Holmesová!
Vyjela jsem na ní naštvaně. To mě Paige chytnula za ruku a začala mě prosit ať mlčím.
Becky: ne Paige! Vždyť je to pravda!
Vykřikla jsem a ve třídě nastalo naprosté ticho.
Učitelka: Paige, sedni si. S tebou to vyřeším potom a slečno HOLMSOVÁ...na chodbu!
Vykřikla pro změnu ona a já pochopila, že tohle nedopadne dobře.
Paige si šla sednout do naší lavice jako spráskanej pes.
Učitelka: ne Paige, dnes si od slečny HOLMSOVÉ odsedneš do vedlejší lavice.
Řekla jí s ledovým klidem a přitom dávala neustále důraz na mé příjmení. Paige se přesunula do vedlejší lavice a já si sundala tašku. Poté jsem vystrašeně následovala učitelku na chodbu.
Zastavily jsme se v půlce chodby a já čekala co přijde. Po pravdě jsem se celá klepala.
Učitelka: Becky, tohle od tebe nebylo hezké.
Začala káravě.
Becky: já se omlouvám.
Řekla jsem potichu se skloněnou hlavou.
Učitelka: tentokrát to nebude stačit Becky. Tohle není po prvé, co se s tebou děje? Když jsi sem přijela, tak jsi byla naprosto vzorná žákyně a teď jsi drzá na vyučující a dokonce jsi dnes přišla pozdě a ještě do toho zatahuješ Paige.
Becky: já nechtěla, ale moje máma odjížděla na služební cestu a tím pádem jsem zdržela i Paige. Ona za nic nemůže.
Učitelka: tvoje maminka se bude muset asi vrátit. Musím si s ní vážně popovídat.
Becky: cože?! Né prosím!
Vykřikla jsem vyděšeně. Jen to né! To bude průser!
Jenže jsem s učitelkou ani nehnula. A tak jsem se stejně spráskaná, jako Paige vrátila do třídy. Zastavila jsem se u lavice ve které asi od teď sedí a pošeptala jí.
Becky: jsi z toho venku, stejně si za nic nemohla.
Čekala jsem jakoukoliv reakci, ale ona jen seděla mnula si ruce a měla sklopenou hlavu.
Naštvaně jsem se posadila do mé lavice a hlavu si položila na lavici. Školní den teprve začal a já už měla pocit, že tu jsem celý den. Učitelka ani nic nenamítala, celou hodinu jsem takhle seděla a přemýšlela. Všechno to začalo Samem, ale i tak nelituji, že jsem ho potkala a rozhodně nebudu brečet před celou třídou. Dodala jsem si odvahu a čekala na osvobozující zvonek. Konečně zazvonilo a učitelka opustila třídu.
Ale moje utrpení rozhodně neskončilo. Uslyšela jsem kroky a tak jsem zvednula hlavu. U lavice přede mnou stála naše školní miss Lucy a na celou třídu volala.
Lucy: z naší "drsňačky" je miminkó!
A všichni se začali smát. Musela jsem se hodně držet ,abych neotevřela penál, nevyndala nůžky a neostříhala jí ty její úžasný vlasy, ty jí pak nenarvala do krku a ty nůžky nepíchnula do zadku! Ach, jak krásná představa to byla.
Ale pak se ozval náš třídní playboy - mimochodem její kluk. Jak jinak.
Jeremy: zlato nech jí bejt. Nestojí ti za to.
Řekl a přeskočil zíťku co je u tabule. Lucy se na něj usmála a začala se s nim zase voblizovat.
Aspoň někdo se mě zastal. Po pravdě jsem měla pocit, že mě Jeremy balí. I když chodil s Lucy, nedělalo mu problém balit jiné holky a ta jiná jsem poslední dobou byla já. Na jednu stranu jsem to brala jako lichotku a pomstu pro Lucy, ale na druhou stranu jsem nechtěla mít problémy. Za prvé jich nemám málo a za druhé, vím,co Lucy umí.
No každopádně tohle bude ještě zajímavé...pomyslela jsem si.
*UPOZORNĚNÍ - fotky jsou podepsané jako TerezQááá z důvodu, že když jsem tento komix začala už tak před 2ma lety a tehdy jsem byla ještě šílená puberťačka :D Takže to prostě přehlížejte, děkuji :)
Tak co? Libí se Vám zatím komix?