Přečtěte si zlomový díl příběhu o Becky!
K tomuto dílu si můžete pustit hudbu pro lepší atmosféru. Já osobně Vám doporučuji tuto píseň -www.youtube.com/w/...
10. díl Když člověk přijde o všechno
Nebyla jsem pomalu schopna vidět přes svoje slzy, když jsem se ocitla na školní chodbě. Podívala jsem se k východu a rozhodla se, že tenhle večírek co nejrychleji opustím. Rozeběhnula jsem se ke dveřím, najednou se otevřeli dveře od mé třídy a na chodbě se objevil Peter. Srdce se mi znovu rozbušilo, protože mě napadlo, že tohle bylo to o čem mluvil. Zakryla jsem si ubrečený obličej a proběhnula kolem něho.
Proběhnula jsem parkem a ujistila se, že zamnou nikdo neběží. Doběhnula jsem domů a zaklapnula dveře. Opřela jsem se o ně a pustila se to šíleného pláče, chtělo se mi křičet vzteky, ale zmohla jsem se jenom na zoufalý pláč. Byla jsem tak hrozně naštvaná a zklamaná zároveň. Ještě pořád jsem nemohla uvěřit tomu, co jsem před chvilkou viděla. Říkala jsem si, že mi to mělo být jasné a, že já blbá s ním ještě skočila do postele. Hnusila jsem se sama sobě.
Zvednula jsem hlavu a spatřila Petera který šel přes park směrem domů. Na nic jsem nečekala, otevřela jsem dveře a naštvaně se za ním rozeběhla.
Křičela jsem na něj celá ubrečená.
Peter: Becky uklidni se...já to myslel dobře, když sem ti to neřekl.
Becky: myslel si to dobře?! Jak si tohle mohl myslet dobře?!
Přestala jsem křičet a slzy se mi znovu hrnuly do očí.
Peter: já to chápu, ale věděl sem, že bys mi prostě nevěřila. Hned od začátku sem věděl, že na něm něco nesedí a tak sem si ho chtěl prověřit. Párkrát sem ho sledoval.
Zeptala jsem se a zadržovala slzy.
Peter: zjistil sem, že Samuel zná Lucy a Jeremyho. Že u nich nejde ani tak o kamarádství jako o drogy. Samuel jim je prodával, ale mě bylo jasný, že v něčem jede taky. Scházeli se v jedné z těch opuštěných ulic, kde většinou bydlí jenom pár bezdomovců v rozpadlých domech. Věděl sem, že můžu zjistit víc, když se nějak dostanu k někomu z nich blíž. A pak Lucy přišla sama a jevila o mě zájem. Řekl sem si, že budu předstírat, že sem do ní blázen abych si mohl být jistý, než ti to všechno řeknu.
Becky: a já se o tebe celou dobu tak bála. Myslela sem, že nevidíš jaká je Lucy manipulantka a nechtěla sem aby ti ublížila...
Peter: možná sem mladší než ty, ale rozhodně nemám v hlavě úplný prázdno, jako většina mojich vrstevníků.
Už jsem nedokázala dále zadržovat pláč, doslova jsem sebou plácnula na zem a znovu se rozbrečela. Nechápala jsem, jak jsem mohla být tak slepá. Že jsem hledala něco špatného u Petera, který ale celou dobu věděl mnohem víc než já.
Becky: ale...já nechápu proč si tohle všechno dělal. Mohlo ti to být jedno.
Nechápavě jsem k němu vzhlednula.
Kleknul si naproti mně a díval se na mě utrápeným pohledem. Pokusila jsem se o úsměv, ale vůbec mi to nešlo. Slzy se mi dál kutálely po tvářích.
Zakroutila jsem hlavou a utřela si slzy. Peter se ke mně naklonil a pohladil mě po ruce.
Peter: vím, že je tohle asi nemožný a šílený, ale vážně netušíš co pro mě znamenáš.
Pronesl a pak mě prostě políbil. Celá jsem zkoprněla a srdce se mi znovu rozbušilo jako splašené.
Najednou jsem zaslechla kroky, rychle jsem se odtrhnula od Petera a vyskočila na nohy. Spatřila jsem Samuela po boku Jeremyho a Lucy.
Jeremy: já celou dobu řikal, že ten malej červ bude dělat problémy!
Pronesli na adresu Petera a pomalu se přibližovali. Naštvaně jsem rozpřáhnula ruce.
Křičela jsem na ně a dívala se nenávistivě na Samuela. Ten měl jen zkřivený výraz a nic neříkal.
Becky: neříkej mi princezno! Seš jenom ubohej feťák!
Všichni tři se na mě naštvaně podívali. Jedním skokem u mě byla Lucy, která mi okamžitě vrazila facku.
Řekla výhružně a chtěla mi vrazit další. Na nic jsem nečekala a ruku jí chytnula. Potom jsem s ní škubnula a Lucy klopýtla. To už u mě ale stál Jeremy, který mi vrazil pěstí přímo do obličeje.
Neustála jsem to a sesypala se jako pytel brambor na zem vedle Petera. Ten se konečně probral z transu a vyskočil na nohy aby mě začal bránit. Jenže nic moc nezmohl, pár ran ho utlumilo a než jsem se nadála, tak si ho Jeremy hodil na záda a chystal se s ním odejít. Všechno se mi mlžilo a byla jsem tak v šoku, že jsem nemohla ani křičet. Celé mi to přišlo jako zlý sen. Nechápala jsem kam se vytratila Samuelova láska. Oči se mi zalily znovu slzami a to poslední co jsem cítila byla silná rána do hlavy.
Otevřela jsem oči a hlavou mi projela silná tupá bolest. Zavřela jsem oči a znovu je otevřela. Pořád byla tma a na moje zesláblé tělo dopadaly kapky deště. Pomalu jsem se posadila a rozhlédla se kolem sebe. Park byl úplně prázdný, vystrašeně jsem polknula a mnula si bolavé místo na hlavě.
Becky: Petere...?
Pronesla jsem totálně chraplavým hlasem, který se ztratil v noci jako nic. Chvilku jsem seděla a bolestně k sobě tisknula víčka. Snažila jsem si srovnat v hlavě co se stalo, ale byla jsem hrozně zmatená. Bylo mi jasné, že musím najít Petera, protože je určitě v nebezpečí. Opatrně jsem se postavila na nohy a první kam jsem zamířila byl můj domov.
Pomalu jsem se "doplazila" domů a rozhlížela se kolem. V domě bylo ticho a tma, napínala jsem uši a pomalu ani nedýchala abych náhodou nepřeslechla nějaký zvuk. Ale nic jsem neslyšela. Došla jsem k telefonu a vyťukala číslo na Petera, byl nedostupný. Strach mě polil jako asi nikdy v životě. Rychle jsem vyťukala číslo na Samuela, ten mi to ale zavěsil. Věděla jsem, že je někde s ním. Rychle jsem si oblékla kabát a nazula jiné boty. Potom jsem znovu vyběhnula do temné a chladné noci. Jako první místo, kde bych měla hledat mě napadly ty opuštěné ulice. Rychlím krokem jsem se tam vydala i když jsem měla co dělat, protože jsem ještě pořád byla trochu mimo.
Pomalu jsem procházela opuštěné ulice, srdce jsem cítila až v krku a celá jsem se chvěla strachy. Došla jsem k jedné budově, která měla vyražené dveře a kde se svítilo. Pořádně jsem se nadechla, chvilku váhala a pak nakouknula dovnitř. V roku místnosti jsem spatřila Petera, který se bezvládně opíral o polorozpadlou židli. Vypadal vážně příšerně, stála jsem na místě jako opařená a pomalu jsem ani nedýchala.
Po chvilce, která mi přišla jako věčnost jsem se k němu rozeběhla. Padla jsem před něj na kolena a vyděšeně sledovala jeho zmlácené tělo. "Petere! Prober se!" Dotknula jsem se jeho ledového těla a začala s ním třást. "Né Petere! Tohle mi nedělej!" Křičela jsem a znovu pomalu neviděla přes vlastní slzy. Chytnula jsem jeho tvář do rukou a zvednula mu hlavu. Nevěřícně jsem se dívala na jeho zavřené oči a doufala, že se otevřou. Propadla jsem v panický pláč, když mi začalo docházet, že už oči neotevře. Jako splašená jsem s ním třásla a pak ho k sobě tisknula. "Nemůžeš mi umřít, prosím!" Plakala jsem a objímala jeho bezvládné tělo. Měla jsem pocit, že jsem přišla úplně o všechno.
Uslyšela jsem za sebou kroky, byl to Samuel a byl sám.
Křičela jsem jeho směrem a tisknula k sobě Petera.
Sam: ty víš moc dobře, že to není pravda. Přes tohle všechno mě miluješ, stejně jako já tebe.
Becky: jak se vůbec opovažuješ?! Jak můžeš mít takovou drzost tohle všechno tvrdit! Ty si mě nikdy nemiloval! Byla sem pro tebe jenom hračka do postele!
Sam: to si byla ze začátku, než sem se do tebe opravdu zamiloval.
Becky: aha a to bylo před, nebo potom co sme se spolu vyspali?!
Křičela jsem na něj a postavila na nohy.
Pronesl a vydal se směrem ke mně. Načež já se dala na ústup.
Otočila jsem se na podpatku a vyběhnula po starých rezavých schodech, které se zdáli jako moje jediná úniková cesta. Doběhnula jsem k zeleným dveřím, které se ale byli zaseknuté. Samuel už zamnou běžel po schodech a já začala totálně panikařit. Cloumala jsem a bušila do dveří jako splašená. Dveře najednou vypadnuli z pantů a já jsem i s nimi vyletěla ven. Čekala jsem, že je tohle můj konec, ale nebylo to moc vysoko a pád ani nebolel tolik jak jsem si představovala. Opatrně jsem se pokusila zvednou ze země, ale marně. Slyšela jsem něčí kroky a pak upadla do bezvědomí.
Pokračování příště!
Tak co? Jak se Vám líbí komix?