Za dnešek už tu bylo celkem 46 lidí. To je rekord! Ani nevíte jakou mám radost, nemám slov! Díky, díky, díky!
K tomuto dílu si můžete pustit hudbu pro lepší atmosféru. Já osobně Vám doporučuji tuto píseň - www.youtube.com/w/...
20.díl Když člověk kopne do vosího hnízda
*Upozornění: Tento díl obsahuje násilí a vulgarismy*
Zasněžené a temné ulice Chicaga jsou v tuhle dobu opravdu nebezpečné. Toho si je vědoma i blonďatá dívka, která kráčí nalehko oblečená jednou z nejhorších ulic, které zde najdete. Snaží se jít sebevědomě i když se celá klepe, kdo ví jestli je to opravdu zimou?
Hned jak skončil školní den jsem věděla co musím udělat. Vyslechla jsem pár spolužáků a zjistila přesnou lokalitu klubu, kde se většinou zdržuje Samuel. Koupila jsem si pár kousků oblečení, které mi měli zaručit, že zapadnu do "kolektivu". Zvolila jsem tmavší líčení než normálně a hned po setmění se vydala na cestu.
Opatrně jsem otevřela velké červené dveře, vešla do červeně osvětleného a ošuntělého klubu. Zamrazilo mi až v morku kostí při pohledu na povalující se odpadky, injekční stříkačky, lahve a drogy, které jsem neuměla identifikovat. Věnovala jsem pár letmých pohledů děvčatům oděných pouze ve spodním prádle. Pak jsem spatřila toho sráče Samuela. Spokojeně si seděl rozvalený na červené sedačce a na klíně se mu vrtěla další šlapka.
Trochu mě při tom pohledu bodnulo u srdce, ale věděla jsem, že to je pouze kvůli těm všem vzpomínkám a né kvůli citům. K němu jsem už dokázala cítit jenom čistou nenávist. Posadila jsem se k baru a objednala si červené víno, abych na sebe moc neupozorňovala. Několik dalších hodin jsem seděla a sledovala celé dění. Kdy se Samuel a jeho kamarádi už stihnuli sjet nějakou drogou.
Už jsem toho měla dost a tak jsem se rozhodla vypadnout. Zaplatila jsem pití a pomalu se zvedala k odchodu, jenže se mi do cesty postavil Samuel. Celý pomačkaný a trochu zbavený smyslů si mě prohlížel.
Samuel: Becky? Co tady děláš?!
Vyjel na mě a chytnul mě celkem surově za zápěstí.
Becky: jenom sem se chtěla pobavit v klubu, ani sem si nevšimla, že tu seš.
Zalhala jsem vystrašeným hlasem. Samuel se na mě nevěřícně podíval a pak se vesele usmál.
Samuel: tak to je fajn! Pojď si sednout k nám.
Nepřestával pevně držet mou ruku a táhnul mě k sedačkám
Ulevilo se mi, že je natolik mimo, aby mu nedošla moje ubohá lež. Jenže na druhou stranu jsem byla pěkně vystrašená. Posadila jsem se vedle Samuela a snažila se ignorovat tu šlapku, co se k němu snažila pořád tulit. Samuel si mě k sobě pevně přitáhnul a mě z toho bylo na zvracení. Tak moc jsem na něj chtěla začít křičet, že všechno vím. Jenže jsem věděla, že to právě nemůžu udělat.
Z donucení jsem se trochu napila piva, co mi Samuel koupil. Netušila jsem ale, že mi do toho Samuel cosi přisypal. Najednou jsem měla pocit, že nemůžu pořádně ovládat svoje tělo a než jsem se nadála, Samuel už mě táhnul k nějakým zrezivělým dveřím. Otevřel je a hodil mě na odporně špinavou podlahu. Vyděšeně jsem se dívala kolem sebe.
Samuel: vážně sis myslela, že sem tak blbej?
Řekl mi naštvaně a zkřížil si ruce na prsou.
Becky: asi seš, když sis myslel, že si nevzpomenu!
Zakřičela jsem na něj celá vzteky bez sebe. Samuel ke mně přiskočil a drsně mě chytnul za vlasy.
Samuel: já tě donutim mlčet, ty jedna malá svině!
Začal ze mě strhávat oblečení a já se nezmohla ani na sebeobranu. Navléknul mi nějaký červený "obleček" a zamknul mě do jedněch z mnoha pout visících ze stropu.
Samuel: pár dnů si tu pobudeš a pak možná změníš názor.
Procenil skrz zuby a začal mě osahávat. Zmohla jsem se jenom na pláč. Poté mi vrazil pusu a s úsměvem odešel z místnosti.
Věděla jsem, že mě čeká spousta mučení a potom jistá smrt. A já jsem rozhodně nehodlala zemřít. Né do té doby, než pomstím Petera. Rozhlížela jsem se po temné místnosti, ale nic jsem pořádně neviděla. Všimnula jsem si ale, že pouta která visí ze stropu jsou opravdu pevná a nová, na rozdíl od všeho kolem. Stěny, podlaha i strop...všechno to bylo zatuchlé a hodně staré. Neměla jsem jinou možnost, vší silou jsem se pověsila na pouta. Nic se nestalo. Zabrala jsem znovu, znovu a znovu. Poté se mi na hlavu spustila špetka prachu. A než jsem si cokoliv uvědomila, zavalila mě hromada betonu, který se uvolnil ze stropu.
Pokračování příště!
Dejte vědět, jak se Vám díl líbil. Děkuji ♥