Jak jsem již psala, tento komix jsem začala už před pár lety a není divu, že za tu dobu nastalo pár změn. Před delší dobou jsem musela kompletně přeinstalovat svůj počítač a přišla jsem i o The Sims. Musela jsem tedy začít stahovat všechny downloady znovu a postavit ÚPLNĚ od začátku všechny kulisy. Takže se nelekejte měnších změn v okolí i na simících. Ale teď už Vás čeká aktualní verze komixu :)
K tomuto dílu si můžete pustit hudbu pro lepší atmosféru. Já osobně Vám doporučuji tuto píseň - www.youtube.com/w/...
6.díl Lucy a její "seznam" hostů
O několik měsíců později:
Mám za sebou pár docela rušných měsíců. Po škole se už bohužel rozneslo, že Peter semnou bydlí v domě. Jeden čas z toho bylo jediné téma, co se řešilo na škole. Lidé se mě ptali, co spolu máme a i když jsem jim marně vysvětlovala, že je to můj budoucí bratr, nevyhnula jsem se pomluvám. Naštěstí už se situace uklidnila. Časem prasklo i to, že chodím se Samem. Celá naše škola ho zná, proslavil se tou spoustou problémů, co dělal dříve. Ale to naštěstí lidi ve škole už tolik nezajímalo. Jen Lucy si nikdy neušetří nějakou tu poznámku o drogách. Ale naučila jsem se tohle ignorovat. Se Samuelem už jsem nějaký čas a věřím tomu, že v ničem nejede. Paige to vzala kupodivu docela dobře. Ani jsem si nevyslechnula žádnou přednášku, řekla mi, že to stejně tušila. No takže vlastně všechna moje tajemství vyšla na povrch, tedy né všechna. Samuel do teď neví, že Peter bydlí u nás. Jen jsem mu řekla, že budu mít asi mladšího bratra. Jinak se vlastně nic zajímavého nedělo. Já a Peter jsme docela dobří přátelé. Sice mi občas leze trochu na nervy, protože se někdy chová jako totálně tvrdohlavé pako, ale jinak je fajn. No a také Lucy se poslední dobou moc nedaří, vypadá to, že se možná naše dokonalá třídní dvojka Jeremy + Lucy rozpadne. Poslední dobou jim to neklape. A Lucy je kvůli tomu ještě větší mrcha... a to si každý myslel, že už to víc nejde. Tak a teď když už jste v obraze, se můžeme vrhnout na pokračování.
Bylo páteční odpoledne, konečně nám skončila škola. Zůstala jsem ve škole o něco déle, protože jsem čekala na Paige, která si něco vyřizovala u třídní učitelky. Rozhodla jsem se, že si trochu poklidím ve skřínce, abych si zkrátila čekání. Najednou se kolem mě protáhnula hubená blonďatá postava v černých šatech a mě hned bylo jasné, kdo to je. Zabouchnula jsem skříňku, aby mi nekoukala do osobních věcí a knihy, které jsem nestihnula uklidit jsem si přitisknula k tělu. Poté jsem se s otráveným výrazem otočila na Lucy.
Lucy: mrzí mě, že tě ruším při trénovaní tvého budoucího povolání, ale byla jsem pověřena sepsáním seznamu na náš večírek, co pořádáme ve třídě.
Becky: myslíš spíš na tvůj, ne? Pokud vím, tak jsi si vzala všechno na starost a bude to spíš tvůj večírek, než "naší třídy"...
Lucy: ty máš jediné štěstí, že máš tak roztomilého skoro bratříčka...
Becky: od něj ruce pryč ty černá vdovo...
Lucy mě probodnula pohledem, poté se podívala na svůj seznam a nahodila spokojený úsměv.
Lucy: no, tak pokud si budeš chtít Petera ohlídat, tak na ten večírek budeš muset přijít. Protože jsem ho pozvala a on to přijal.
Becky: teď lžeš...
Prohodila jsem podezíravě.
Lucy: nelžu, podívej se. Mám tu jeho podpis, že přijde.
Ukázala mi seznam s pár jmény a mezi nimi bylo bohužel i to Petera.
Becky: tak si to užijte, já stejně nepůjdu.
Lucy: no jak myslíš. A já doufala, že budu mít alespoň malinkou konkurenci, to víš Paige není zase taková hrozba.
Becky: ona jde i Paige?!
Lucy: samozřejmě...
Becky: ok, možná přijdu.
Prohodila jsem zamračeně a otočila se znovu ke své skřínce.
O pár minut později se konečně objevila Paige. Chytnula jsem jí beze slov za zápěstí a odtáhnula jí ze školy až do parku před ní. Posadila jsem se na lavičku a zamračeně se dívala na Paige, ta se jen nechápavě posadila vedle mě.
Becky: proč jsi mi neřekla, že jdeš na večírek Lucy?
Paige: ale to přece není večírek Lucy, je to večírek hlavně naší třídy...
Becky: jenže slečna Lucy si na ten večírek zve koho chce, dokonce pozvala Petera!
Paige: no a? Proč se ti příčí představa, že by šel?
Becky: Lucy má na něj podle mě spadeno a já nechci aby ho mrcha jako ona týrala.
Zamumlala jsem zamračeně.
Paige: aha, no tak tam půjdeme spolu a dohlédneme na něj. Zároveň se můžeme i trochu bavit.
Becky: když mě se tam vážně nechce...
Povzdychnula jsem si a začala si rukou nervózně přejíždět po krku.
Paige: ty jsi z něčeho nervózní?
Becky: ne, nejsem.
Zalhala jsem a přestala si rychle mnout krk.
Paige: takže tam půjdeme?
Becky: tak dobře.
Paige: super! Můžeš s sebou vzít Sama, né? Lidi budou koukat až uvidí, že je z něj "normální" kluk.
Becky: ok, zkusím mu pak zavolat.
Pronesla jsem s povzdechem a podívala se Paige do očí ze kterých jsem vyčetla radost a úlevu. Ještě chvilku jsme zůstaly sedět na lavičce a povídaly si, poté jsme se každá vydala směrem domů.
Pomalu jsem došla před náš dům a na chvilku se zamyslela. Je pátek odpoledne, nikdo nebude doma, možná bych mohla pozvat Sama na chvilku k nám. S úsměvem na tváři jsem vešla do domů a zůstala stát jako opařená. Peter už byl doma a dokonce připravoval toasty. Chvilku jsem nechápavě zírala, protože jsem počítala s tím, že bude někde dlouho do noci s kamarády. Tiše jsem pozorovala jeho marný boj s mazacím nožem a se smíchem k němu přišla.
Becky: čau "kuchtíku", kdo vede?
Pronesla jsem se smíchem a zhoupnula se na podpatcích. Peter se na mě podíval, zvednul jedno obočí a dál se věnoval svojí "bitvě".
Becky: myslela jsem Ty vs. nůž na mazaní.
Pokračovala jsem se smíchem.
Peter: hele ty...!
Pohrozil mi mazacím nožem a začal se smát.
Becky: nádherná a inteligentní blondýnko?
Nahodila jsem úsměv andílka.
Peter: ccc, tak velká a věří na pohádky.
Nadhodil ironicky a podal mi podezřele vypadající toast. Který jsem si od něj s uraženým pohledem a následným výbuchem smíchu vzala.
Posadili jsme se ke stolu a Peter se ihned pustil do jeho "díla". Já jsem ho chvilku pozorovala a pak jsem se podívala stranou a přemýšlela. Proč vůbec Peter odsouhlasil Lucy, že přijde na "její" večírek?
Peter: haló? Posloucháš mě vůbec?
Vytrhnul mě z myšlenek hlas Petera.
Becky: cože? Jo jasně.
Pronesla jsem zasekaně. Peter zvednul tradičně jedno obočí, což dělal vždycky, když se mu zdálo něco divné, nebo nechápal.
Becky: slyšela jsem, že jdeš na večírek mojí třídy.
Peter: no, ta hezká blondýna...jo Lucy, tak ona mě pozvala.
Vysoukal ze sebe a dál spokojeně žvýkal.
Becky: aha, takže tam jdeš protože se ti líbí?
Peter: tohle má být výslech?
Zvednul znovu obočí a položil toast.
Becky: ne, mě je docela jedno co děláš, ale od Lucy by jsi se měl držet dál, znám jí docela dobře a vím, co všechno tahle princezna dokáže.
Podívala jsem se mu vážně do očí.
Petere: tak díky za upozornění, ale nech mě, abych si udělal vlastní obrázek, jo?
Becky: hm, jak chceš.
Odseknula jsem mu a naštvaně se zakousnula do toastu. V duchu jsem si říkala, že mi mělo být hned jasné, že nedá na můj názor.
Rychle jsem do sebe nacpala zbytek toastu, který byl kupodivu poživatelný a uraženě odešla do svého pokoje. Po cestě jsem ještě vzala telefon. Pohodlně jsem se usadila u sebe v pokoji. Pořádně se nadechla a vyťukala číslo na Sama. Telefon chvilku vyzváněl a pak se konečně ozval jeho milý hlas.
Sam: prosím?
Becky: ahoj Same, to jsem já Becky.
Pronesla jsem nejvíce mile, jak jsem dokázala.
Sam: jé, ahoj Bec. (Takhle mi Sam říká)
Odpověděl stejně mile.
Becky: chtěla bych se tě na něco zeptat.
Sam: ano?
Becky: v pondělí večer se pořádá v mojí třídě večírek. No a ten večírek měl být původně pouze pro mojí třídu, ale na starost si to vzala třídní miss Lucy a pozvala si koho chtěla. Paige tam jde a poprosila mě ať jdu také a vezmu s sebou klidně i tebe.
Sam: na večírek u vás ve škole?
Becky: no, jo.
Pronesla jsem trochu nejistě.
Sam: tak to abych si sehnal něco na sebe. Přece neomítnu strávit večer v tvojí společnosti...a mimochodem, budeš mít na sobe šaty?
Řekl se smíchem a já se k němu přidala.
Becky: neboj, něco si na sebe seženu, aby jsi se měl na co dívat.
Sam: já se u tebe mám pořád na co dívat, ale v šatech jsem tě ještě neviděl.
Becky: no, tak budeš mít premiéru.
Sam: tak já se budu těšit. A platí ten zítřek?
Becky: určitě.
Odpověděla jsem mu natěšeným hlasem. Poté už jsme se rozloučili a já začala přemýšlet v čem půjdu.
Udělala jsem si pohodlí na posteli a zapnula notebook. Otevřela jsem si webové stránky různých obchodů a snažila se pro sebe najít vhodné šaty. Po několika hodinovém hledaní jsem měla napsaných hned několik. Také jsem rovnou napsala Paige a dohodnula se s ní na nedělních nákupech. Podívala jsem se z okna a zjistila, že už je dávno tma. Zaklapnula jsem notebook, sebrala pyžamo a vydala se směrem do koupelny. Ale v kuchyni mě čekal šok. Na stole leželi talíře od oběda, zbytky jídla na nich byly zaschlé a kolem poletovalo pár much. "To si snad dělá srandu?!" pronesla jsem naštvaně na účet Petera a znechuceně přistoupila k tomu odpornému nádobí. Sebrala jsem ho a dala ho do dřezu. Nalila jsem na něj snad tunu jaru na mytí nádobí a nechala nádobí hezky odmáčet. Pak jsem naštvaně nakouknula do obýváku, kde seděl u televize Peter.
Becky: to nádobí si umyješ.
Peter: vždyť já jsem dělal oběd, ty by jsi tedy měla mýt nádobí.
Odseknul mi a dále se věnoval nějakému stupidnímu zábavnému pořadu. Naštvaně jsem zasupěla a odešla do koupelny.
Zabouchnula jsem za sebou dveře a začala si sundávat oblečení. Zašpuntovala jsem vanu, pustila vodu a přidala si hodně pěny. Poté jsem se jenom ve spodním prádle postavila k zrcadlu a začala se zaujatě prohlížet. Udělala jsem na sebe v zrcadle pár "sexy" pohledů a nakonec se sama sobě zasmála. Prohrabala jsem svojí taštičku na šminky a vytáhnula gumičku, stáhnula si vlasy, shodila zbytky oblečení a naložila se do teplé vany. Pořádně jsem se opřela a zavřela oči. Chvilku jsem jenom tak relaxovala. Pak jsem se normálně umyla, osprchovala ze sebe pěnu a vylezla z vany. Obléknula se do pyžama, znovu jsem zamířila k zrcadlu a rozpustila si vlasy. Ty se následkem namočení zvlnily. Párkrát jsem se projela hřebenem, vyčistila si zuby a byla připravená jít spát. Vyšla jsem z koupelny a podívala se na ty nevábné talíře, které byli stále ve dřezu. S povzdychem jsem se k nim vydala a smyla je. Vydala jsem se přes obývák kolem stále zažraného Petera do televize až do svého pokoje.
Doslova jsem skočila na postel a přitáhnula si pod hlavu jeden z polštářů. Podepřela jsem si hlavu a chvilku se dívala do stropu. Moc jsem se těšila na zítřek, až zase uvidím Sama. A dokonce jsem se i trochu začala těšit na nedělní nákupy a Paige. Převalila jsem se na břicho a zase začala myslet na Sama. Přemýšlela jsem, co spolu zítra podnikneme a jak to bude zase nejlepší den z celého víkendu. S úsměvem jsem si povzdychla a zachumlala se pod peřinu. Zhasnula lampičku a vydala se do říše snů.
Pokračování příště
Tak co? Jak se Vám líbí "nová" verze komixu?