K tomuto dílu si můžete pustit hudbu pro lepší atmosféru. Já osobně Vám doporučuji tuto píseň - www.youtube.com/w/...
7.díl Zelená všude...i na mojich kalhotách
Pomalu jsem rozlepila oči a posadila se na postel. Venku svítilo slunce lehce naoranžovělou barvou, která jasně dávala najevo, že se blíží barevný podzim. Projela jsem si rukou vlasy a pořádně si zívnula. Podívala jsem se z okna a začalo mi trochu vrtat hlavou, proč je venku tak "živo". Sáhnula jsem na noční stolek, vzala do ruky mobil a vytřeštila oči. To už je 12:00?! Za hodinu se mám sejít se Samem! Začala jsem panikařit. Rychle jsem odhodila peřinu a vyskočila z postele.
Řítila jsem se po schodech do kuchyně, otevřela ledničku a marně se snažila najít něco k snědku. Lednička ale zela prázdnotou, stejně jako celý byt, což mi došlo až teď. Neměla jsem ale čas se zaobírat tím, kde všichni jsou. Popadla jsem džus a na chvilku se posadila ke stolu. Nalila jsem do sebe obrovské množství džusu, abych na chvilku "otupěla" žaludek. Věděla jsem, že mi bude kručet břiše, ale nedalo se nic dělat. Vyběhnula jsem znovu do pokoje a popadnula oblečení. Pro jistotou jsem si dala do kapsy pár drobných, aby jsem si mohla koupit něco k snědku. A mojí hromadou oblečení jsem se řítila do koupelny.
Pořádně jsem si vyčistila zuby a odlíčila zbytky make-upu ze včerejška. Obléknula jsem si tričko a začala se česat. Kdyby mě teď někdo viděl, tak se asi hodně zasměje...pomyslela jsem si při pohledu do zrcadla, před kterým jsem stála v kalhotách od pyžama, normálním tričku a celá rozcuchaná. Natáhnula jsem si kalhoty a nalíčila se. Už teď jsem měla asi 5minut zpoždění. Takže jsem bez váhání popadla klíče a hnala se směrem k parku za Samem.
Sam už tam na mě čekal a v ruce držel nádherný puget bílých růží. Radostně jsem se k němu pomalu rozeběhla a se slovy "ahoj Same"! ho objala. Ten mě k sobě pořádně přitisknul a pak se na mě začal zase tak nádherně usmívat. "ahoj Bec" řekl. Úsměv jsem mu vrátila a vzala si od něj růže.
Sam: tak jak jsi se měla?
Becky: no, kromě toho, že jsem vstávala asi před hodinou a vůbec nestíhala, tak dobře.
Oba jsme se začali smát.
Becky: a co ty?
Zeptala jsem se s úsměvem.
Sam: já se měl taky docela dobře.
Odpověděl a zase mi věnoval úsměv.
Becky: takže, co máme dneska v plánu?
Zeptala jsem se, se smíchem.
Sam: mám pro tebe překvápko.
Pronesl a šibalsky na mě mrknul.
Becky: překvápko? Jé, to je hezký. No? Co to je?
Začala jsem se nedočkavě vyptávat.
Sam: neboj, všechno se dozvíš. Tak pojď, bude to legrace.
Vzal mě za ruku a vedl mně neznámo kam.
A neuvěříte tomu kam jsme došli. Na dětské hřiště.
Becky: to si děláš srandu.
Smála jsem se jako blázen a Sam se přidal.
Sam: nelíbí?
Becky: je to hřiště, to je super vždycky.
Odpověděla jsem a nepřestala se smát.
Sam: nedávno postavili ve městě nějaké "lepší" hřiště a děti sem přestali úplně chodit, přijde mi to docela škoda.
Pronesl Sam docela vážně.
Becky: to teda, je to tu sice docela malinký, ale pořád hezký. A taky zelený.
Začala jsem se znovu smát.
Sam: tak? Chceš se jít třeba houpat?
Ukázal směrem k houpačce.
Becky: jasně!
Vykřikla jsem a rozeběhla se k houpačce.
Se smíchem jsem se posadila, chytnula se řetězů a začala se pomalu rozhoupávat.
Sam: počkej, já tě rozhoupu.
Řekl se smíchem a začal mě houpat. Najednou jsem si připadala zase jako malá holčička a bylo mi překvapivě dobře. Bylo mi tu dobře se Samem. Se smíchem jsem zavřela oči a nechala Sama aby mě houpal a užívala si vítr co mi cuchal vlasy. Jenže jsem se přestala pořádně držet a na to taky doplatila. Vyletěla jsem z houpačky a nějak podivně doklekla na koleno. Měla jsem štěstí, že byla tahle houpačka opravdu nízká a tak se mi nic nestalo. Jenom jsem měla špinavé a trochu naražené koleno.
Sam: ježiši Bec! Není ti nic?
Přiběhnul ke mě Sam a starostlivě si mě prohlížel.
Becky: né, nic mi není.
Pronesla jsem a usmála se na něj.
Sam: promiň, já jsem tě asi houpal moc. Já nechtěl.
Řekl se sklopenou hlavou.
Becky: ale né, to je moje chyba. Nějak špatně jsem se držela.
Uklidnila jsem ho.
Sam se posadil na houpačku naznačil mi, abych si mu sednula na klín.
Sam: ukaž to koleno.
Řekl mi a začal mi ho jemně hladit. Přitisknula jsem se k němu a pořád se usmívala. Bylo mi hrozně příjemné, že se o mě Sam takhle staral. Ještě nějakou dobu jsme takhle seděli, povídali si a mazlili se.
Už bylo docela pozdě a tak jsme se rozhodli jít domů. Sam mne ale samozřejmě musel doprovodit. Takže mi dal s úsměvem ruku kolem ramen a vyrazili jsme. Jak jsme se přibližovali k mému domu, tak jsem cítila podivné chvění. Nějak jsem nechtěla, aby Sam odešel. Chtěla jsem s ním být celou věčnost. A tak trochu jsem se vždy bála, co dělá, když nejsme spolu. Jde o to, že já toho o jeho životě vím sice docela hodně, ale spíš o tom, co dělal v minulosti. Nemám moc přehled o tom, co se děje teď.
Došli jsme k domu kde bydlím. Vypadalo to, že tam stále nikdo není. Napadlo mne, že bych tedy konečně mohla Sama pozvat dovnitř, ale když jsem se otočila jeho směrem, tak už mě k sobě přitahoval a začal mne líbat. Snažila jsem se ho k sobě mačkat a dát mu tak najevo, že by možná mohl jít dovnitř. Mohlo by být zajímavé s ním být sama doma. Jenže Sam se ode mě odtáhnul, pohladil mě po vlasech a s úsměvem se rozloučil. Nechápavě jsem se tedy také rozloučila a dívala se jak mizí v dálce. Trochu mne to mrzelo...mohl se přece podívat k nám. Mohli jsme si povídat, mazlit se a zase se trochu víc poznat. Ale mám občas pocit, jako by si Sam udržoval v určitých věcech odstup. Nesouhlasně jsem zakroutila hlavou a zašla do domu.
Až teď se ozval můj hladový žaludek. Dal o sobě vědět pořádným zakručením. Jenže lednička byla pořád prázdná a doma také nikdo nebyl. Venku už se stmívalo a tak jsem už nikam nechtěla chodit. Vytáhnula jsem polévku v sáčku a dala si vařit vodu. Nakonec jsem usoudila, že si udělám rovnou dva sáčky a do misky. Konečně byla polévka hotová a já se rychle pustila do jídla.
V klidu jsem dojedla, umyla po sobě misku a vydala se do koupelny. Napustila si vanu a chvilku relaxovala. Vylezla jsem z vany, došla k zrcadlu a rukou jemně setřela zamlžené zrcadlo. Rozpustila si vlasy, odlíčila se. Poté jsem si vzpomněla na moje špinavé kalhoty. Vyprázdnila jsem si tedy kapsy a dala je do koše na prádlo.
Šla jsem si na chvilku sednout do obýváku k televizi. Doma stále nikdo nebyl. Máma je asi zase v práci, to mi bylo celkem jasné, ale docela mi vrtalo hlavou kde je Peter. No, pokud není někde s Lucy, tak je mi celkem jedno. S povzdychnutím jsem vypnula televizi, protože tam stejně běžely samé reklamy. Unaveně jsem došla do pokoje. Lehnula si do postele, zhasnula lampičku a s myšlenkou, že mě zítra čeká zase super den, usnula.
Pokračování příště
Tak co? Jak se Vám líbí "nová" verze komixu?