Lost in the Dreams 1.díl
K tomuto dílu si můžete pustit hudbu pro lepší atmosféru. Já osobně Vám doporučuji tuto píseň - www.youtube.com/watch
1.díl- Né každý den je posvícením
Můj den začíná jako snad každého z nás. A to vytrhnutím z říše snů příšerným zvukem budíku. Zamračila jsem se a neochotně otevřela oči. Podívala se na mobil a zkontrolovala jestli je opravdu 6:15. Moje naděje pohasla, opravdu bylo tolik hodin. Položila jsem mobil zpět na postel a posadila se. Pomalu jsem se rozkoukala a zvedla se z postele. Narovnala jsem si své tričko na spaní a vydala se dolů do kuchyně.
V kuchyni už stála moje někdy až moc aktivní máma. Na talíř mi dala neuvěřitelnou rychlostí omeletu a položila jí na stul.
Becky: ehm...dobrý ráno..
Pípla jsem, upravila si trochu vlasy a posadila se ke stolu. Máma se na mě jen usmála a přisedla si.
Máma: zlato..vím, že je to narychlo, ale za chvilku odjíždím na služební cestu. Chtěla říci dříve, ale nějak jsem neměla čas. Jsi už skoro dospělá a tak věřím, že to tu zase jako vždy zvládneš. Pravidla znáš, takže...
Vychrlila ze sebe až jsem chvílemi nechápala. Takhle rychle mluvit na rozespalého člověka chce odvahu.
pise.cz/img/242497.jpg">
Raději jsem to neřešila.
Becky: buď v klidu mami, všechno to tu zvládnu a nepodpálím barák.
Odpověděla jsem jí s úsměvem. I když jsem se ve skutečnosti usmívala představě prázdného bytu a všech těch možností.
Máma: dobře zlato, po snídani hned odjíždím.
Becky: fajn, půjdu se připravit do školy a pak se s tebou rozloučím.
Řekla jsem jí a dojedla zbytek omelety. Zvedla jsem se od stolu, dala talíř do dřezu a vyběhnula po schodech do pokoje. Otevřela jsem skříň a vyndala jsem si oblečení.
Zase jsem seběhnula dolu, ale tentokrát jsem zamířila přes kuchyň do koupelny. Převléknula jsem se a dala se do ranní hygieny. Takže jsem se namalovala, učesala si vlasy a vyčistila si zuby. Ještě jsem u zrcadla vychytala menší detaily a hodila si školní tašku na záda.
V kuchyni to vypadalo opravdu komicky. Máma lítala od jednoho kufru ke druhému a u toho ještě uklízela. "Pane bože!" Pomyslela jsem si a dále jí s úsměvem sledovala. Konečně si mě všimnula. Obě jsem se zasmály a já jí šla obejmout.
Máma: tak se měj a nezlob...zavolám ti, pá.
Becky:jo jasný, pá.
Naposledy jsem se na ní usmála a vyšla před dům.
Venku už na mě čekala Paige. Ruce měla trochu naštvaně zkřížené na prsou.
Paige: Ahoj, no to je dost.
Řekla a konečně se usmála.
Becky: Ahojky, promiň, ale máma odjíždí a tak jsme se loučily.
Paige: aha, jo v pohodě, ale už pojď ať nepřídeme pozdě.
Musela jsem se v duchu smát. Byla něco kolem 7:30 a ona takhle plaší. No jo, to by nebyla Paige.
Jako každé ráno jsme to vzaly ke škole přes park, byla to nejlepší zkratka od mého domu. Šly jsme v klidu parkem, zabrané do nějaké konverzace, ale zastavily jsme se u jedné lavičky. Spatřily jsme totiž nějakého kluka. Podíval se na nás a usmál se. Obě dvě jsem na něj zaraženě zíraly.
Zvednul se a s úsměvem šel k nám. Paige si zkřížila ruce na prsou a docela nepříjemně si ho prohlížela. Nechápavě jsem se dívala střídavě na něj a na Paige.
On: Ahoj holky...
Řekl trochu nejistě. Nechápavě jsem se na něj usmála. Nikdy jsem ho tu neviděla, ale Paige vypadala, že ho zná a asi ho nemá moc v lásce.
Becky: ehm..ahoj.
Odpověděla jsem a čekala co řekne Paige. Ona ale dále mlčela
On: hele Paige...hned se nečerti.
Podíval se s zvláštním pohledem na Paige a hned se zase podíval na mě.
On: já sem Samuel, ale můžeš mi řikat Same.
Becky: jo, no já sem Becky.
Slušně jsem se mu představila a hlavou mi vrtalo, co proti němu Paige má. Působí na mě celkem mile.
Zasněně jsem se na něj podívala, až teď jsem si uvědomila jak je hezký.
Sam: vadilo by vám, kdybych vás doprovodil ke škole?
Vůbec jsem nepřemýšlela a skoro vykřikla, že ano. Paige mi věnovala vražedný pohled, ale já jí nevnímala. Sam se na mě zase krásně usmál a vydal se s námi ke škole.
Po cestě jsem si s ním příjemně popovídala. Paige byla celou cestu zamračená a koukala do země. Bylo mi jasné, že jsem jí asi naštvala. Před školou se s námi rozloučil a než jsem se ho stačila zeptat, jestli ho ještě uvidím odcházel pryč. A křičet se mi na něj nechtělo. Hlavně kvůli naší školní miss, která se kousek od nás cukrovala se svým klukem. Paige se konečně přestala mračit a já jí zatáhnula kousek zpět.
Becky: co to do tebe vjelo?
Zeptala jsem se jí nechápavě.
Paige: ty neznáš Samuela! Je to idiot! Díky bohu, že vypadnul z naší školy. Stejně v ní skoro pořád nebyl, takže je to jedno, ale když už se objevil, tak bylo pěkný dusno. Baví se s těma nejhoršíma lidma v Chicagu! Dokonce se říká, že jede v drogách!
Tohle mi vyrazilo dech...on? A brát drogy? Viděla jsem hodně feťáků a on mi mezi nějak nezapadá. Prostě jsem tomu nechtěla a hlavně nemohla uvěřit. Úplně mě očaroval.
Když jsme přišly zpět před školu bylo tam prázdno. Paige se na mě polekaně podívala a rychle vytáhnula mobil z kapsy. Bylo skoro 8:15! Obě jsme se rozeběhnuly do školy. Udýchaně jsme vrazily do třídy a tam nás čekala naše příšerná učitelka na Dějepis. Byla známa tím, že každého dokázala bleskurychle potopit.
Učitelka: ale ale, to jsme rádi, že jste se uráčily přijít slečny!
Řekla a celá třída se začala buď smát, nebo si něco šeptat.
Učitelka: tak jaké máte omluvy, že jste přišly obě DVĚ pozdě?! No čekám slečno Polterová a slečno Holmesová...
Paige si zakryla pusu aby snad nevykřikla, ale já jsem se soustředila na něco jiného.
Becky: paní učitelko, já jsem Holmsová a né Holmesová!
Vyjela jsem na ní naštvaně. To mě Paige chytnula za ruku a začala mě prosit ať mlčím.
Becky: ne Paige! Vždyť je to pravda!
Vykřikla jsem a ve třídě nastalo naprosté ticho.
Učitelka: Paige, sedni si. S tebou to vyřeším potom a slečno HOLMSOVÁ...na chodbu!
Vykřikla pro změnu ona a já pochopila, že tohle nedopadne dobře.
Paige si šla sednout do naší lavice jako spráskanej pes.
Učitelka: ne Paige, dnes si od slečny HOLMSOVÉ odsedneš do vedlejší lavice.
Řekla jí s ledovým klidem a přitom dávala neustále důraz na mé příjmení. Paige se přesunula do vedlejší lavice a já si sundala tašku. Poté jsem vystrašeně následovala učitelku na chodbu.
Zastavily jsme se v půlce chodby a já čekala co přijde. Po pravdě jsem se celá klepala.
Učitelka: Becky, tohle od tebe nebylo hezké.
Začala káravě.
Becky: já se omlouvám.
Řekla jsem potichu se skloněnou hlavou.
Učitelka: tentokrát to nebude stačit Becky. Tohle není po prvé, co se s tebou děje? Když jsi sem přijela, tak jsi byla naprosto vzorná žákyně a teď jsi drzá na vyučující a dokonce jsi dnes přišla pozdě a ještě do toho zatahuješ Paige.
Becky: já nechtěla, ale moje máma odjížděla na služební cestu a tím pádem jsem zdržela i Paige. Ona za nic nemůže.
Učitelka: tvoje maminka se bude muset asi vrátit. Musím si s ní vážně popovídat.
Becky: cože?! Né prosím!
Vykřikla jsem vyděšeně. Jen to né! To bude průser!
Jenže jsem s učitelkou ani nehnula. A tak jsem se stejně spráskaná, jako Paige vrátila do třídy. Zastavila jsem se u lavice ve které asi od teď sedí a pošeptala jí.
Becky: jsi z toho venku, stejně si za nic nemohla.
Čekala jsem jakoukoliv reakci, ale ona jen seděla mnula si ruce a měla sklopenou hlavu.
Naštvaně jsem se posadila do mé lavice a hlavu si položila na lavici. Školní den teprve začal a já už měla pocit, že tu jsem celý den. Učitelka ani nic nenamítala, celou hodinu jsem takhle seděla a přemýšlela. Všechno to začalo Samem, ale i tak nelituji, že jsem ho potkala a rozhodně nebudu brečet před celou třídou. Dodala jsem si odvahu a čekala na osvobozující zvonek. Konečně zazvonilo a učitelka opustila třídu.
Ale moje utrpení rozhodně neskončilo. Uslyšela jsem kroky a tak jsem zvednula hlavu. U lavice přede mnou stála naše školní miss Lucy a na celou třídu volala.
Lucy: z naší "drsňačky" je miminkó!
A všichni se začali smát. Musela jsem se hodně držet ,abych neotevřela penál, nevyndala nůžky a neostříhala jí ty její úžasný vlasy, ty jí pak nenarvala do krku a ty nůžky nepíchnula do zadku! Ach, jak krásná představa to byla.
Ale pak se ozval náš třídní playboy - mimochodem její kluk. Jak jinak.
Jeremy: zlato nech jí bejt. Nestojí ti za to.
Řekl a přeskočil zíťku co je u tabule. Lucy se na něj usmála a začala se s nim zase voblizovat.
Aspoň někdo se mě zastal. Po pravdě jsem měla pocit, že mě Jeremy balí. I když chodil s Lucy, nedělalo mu problém balit jiné holky a ta jiná jsem poslední dobou byla já. Na jednu stranu jsem to brala jako lichotku a pomstu pro Lucy, ale na druhou stranu jsem nechtěla mít problémy. Za prvé jich nemám málo a za druhé, vím,co Lucy umí.
No každopádně tohle bude ještě zajímavé...pomyslela jsem si.
*UPOZORNĚNÍ - fotky jsou podepsané jako TerezQááá z důvodu, že když jsem tento komix začala už tak před 2ma lety a tehdy jsem byla ještě šílená puberťačka :D Takže to prostě přehlížejte, děkuji :)
Tak co? Libí se Vám zatím komix?